My little story ..

Jsou příběhy, které nikdy nikomu neřeknete. Já se rozhodl zveřejnit malou ukázku toho, co píšu. Vzpomínky.

I když ty časy jsou dávno pryč, a já už jsem se ve svém životě posunul dál, rád bych trochu zavzpomínal na jednu pro mě nejdůležitější chvíli mého života, a to na rok 2013. Poznal jsem spoustu lidí, a spousta lidí ovlivnila můj život, ale přeci jen některé věci ve mně zůstanou navždy. I když jsem se dokázal od těch vzpomínek odprostit, a už nedoufat v návrat, chtěl bych si je trochu oživit a přepsat zde svoje pocity.

Ale stejně nejbolestivější jsou vždy rozloučení, které buď nestihnete, neplánujete, a nebo nemáte šanci říci osobně. A přesně to je můj případ. Najednou si uvědomuji cenu každého momentu. Občas i předtím, než se ten moment promění ve vzpomínky. A stále si opakuji, jestli bych byl stále stejně smutný, kdybych měl ještě jednu šanci ho spatřit. Možná, kdybych se mohl lépe rozloučit. Ale zas na druhou stranu jsem byl dost dlouho silný na to, abych to překonal, a nemůžu podlehnout. Nemůžu se znovu podívat do těch očí, a dělat jako že nic. Bylo by o tolik snažší, kdybych dokázal předstírat, že na ničem takovém nezáleží. Že na něm nezáleží. A kdybych dokázal znovu nahodit jen úsměv, a předstírat, že vlastně se vůbec nerozpadám na kusy, a že vlastně vůbec po nocích nebrečím, protože nemám vedle sebe někoho, kdo vlastně vůbec nebyl můj.

„Přál bych si, aby jednoho dne někdo dokázal ve mně nechat vykvést rostlinu i v těch nejtemnějších částech mojí duše. I tam, kde nikdy nevkročí denní světlo. I tam, kde jsem tolikrát krvácel a brečel. Ať i tam bude jednou růst růže, která bude kvést pro jednu jedinou osobu. Nemusí dnes. Nemusí zítra. Chci jen, aby ten den přišel. Stačí jen ten jeden jediný den.“

Občas přemýšlím nad tím, co se změnilo. A taky kdo jsem byl během minulého roku. Vím, že jsem se asi občas víc bál, a byl jsem víc uzavřený člověk. A hlavně vím, že už nikdy víc nebudu ten, kdo jsem byl loni. Nečekám už žádné změny, a nečekám hlavně žádné zázraky. Nevím přesně kdy jsem se změnil a jak, ale vím, že někde mezi slzami štěstí a slzami smutku jsem dokázal trochu roztáhnout mříže ve kterých jsem byl, a utéct ze svého vězení. Postavil jsem si křídla a najednou jsem volný, i když jen chvílemi. Je to jako mít povolené vycházky, když jste ve vězení.

Každej den jsem bojoval s tím pocitem mu napsat a nebo zavolat a říkal si, že kdyby se mnou chtěl mluvit, tak to udělá. Kdyby chtěl, tak by třeba i napsal. Cokoliv.

Na jednu stranu jsem si říkal, že bych mu měl poděkovat. Hlavně proto, že jsem ho miloval. Tak čistě. Doopravdy. Nesobecky. Upřímně. Bez logických a morálních hranic. Nikdy jsem netušil, že bych toho byl schopen. Na druhou stranu doufám, že bude v pekle dupat na lego a nebude tam internet, protože nic z toho nedokázal ocenit.

Každý den jen čekám, a těším se až příjdu domů, lehnu si, a najednou můžu na všechno zapomenout a ležet. A najednou se už necítím jako ten špatný. Ale ani jako ten dobrý. Jsem zkrátka občas vyčerpaný a vysílený myšlenkami a vším, co se kolem mne stalo. Přál bych si tak moc říct, že je vše OK, ale nikoho to nezajímá a já to bohužel vím. Musím být silný. Musím to zvládat dál, protože nikdo mi nemůže pomoci, pokud si nemůžu pomoci já sám.

Přál bych si alespoň jednou, aby bylo všechno jednoduché. Prostě abych to zvládal. Aby mi někdo pomohl. Aby mě někdo zachránil.

Ale já vím, že se to nestane. Ale stále trochu věřím. Přeju si to z celého zlomeného a slzami nasáklého srdce. A stále stojím, a bojuju s tím pocitem se slzami v očích. Protože kdybych to ignoroval, tak bych tu dnes asi tohle nepsal. Občas se lidé diví proč jsem pořád smutný a proč se neusmívám a tak. Kdyby měli jen jednu minutu na to, aby mohli vejít do mojí hlavy, divili by se proč ještě žiju.... Pamatuje někdo z vás na údajné únosy mimozemšťany? Asi tak bych ten pocit popsal. Je to jako by vás to paralyzovalo. Přivázalo k posteli pevným provazem, omotalo své prsty kolem krku, a vysálo z vaších úst veškerou energii. Asi tak mi je. A přesto pořád dýchám, pracuji a předstírám, že jsem OK.

On pro mě nebyl hvězdou, on pro mě byl sakra celé nebe...všechno … A i ten nejhorší den s ním, byl lepší, než ten nejlepší den bez něj.